Bydlení ve vodárenské věži: spousta schodů, skříň zde nepostavíte

Vodárenská věž vznikla už v roce 1891 jako zásobárna vody pro panské sídlo Grace Mansion, které navrhl William Stanton. Právě jeho vodárna zaujala tak, že ji nechal předělat na obytný dům. Dnes patří Joanně Simpsonové, která si už zvykla, že v kruhové stavbě může zapomenout na skříně.

Extravagantní dům z vodárenské věže v losangeleské jižní Pasadeně s exteriérem z dřevěných tašek vznikl vlastně trochu náhodou. Když William Stanton s manželkou Ellen utíkali před zimou v Ohiu, uvědomili si, že vodárna na kupolovitém kopci nabízí nádherný výhled do okolí. Stavba už původnímu účelu nesloužila, a tak se zde usadili a žili zde až do své smrti ve dvacátých letech minulého století.

Sejít schodiště dolů lze docela dobře, horší je to s chůzí nahoru.

Dům z věže pro ně navrhl Frederick L. Roehrig, který 15 metrů vysokou stavbu rozdělil do čtyř podlaží. Přízemí tvoří obývací pokoj a ložnice, kuchyně, jídelna a koupelny se záchody se ocitly v prvním patře. Meditační místnost a kancelář jsou ve druhém, další ložnice a prádelna jsou nad nimi.

Obytná plocha vodárenské věže je 102 m 2 , průměr má necelých osm metrů a výšku patnáct metrů, kterou na vrcholu uzavírá střecha ve tvaru čarodějnického klobouku. Dům stojí na pozemku o rozloze 831 m 2 , jehož součástí je zahrada a patio s barbecue.

Trable s věží

Masivní dřevěné nosníky, které kdysi držely tuny vody, nahrazují svou šířkou izolaci stěn. Všechna patra jsou přístupná pouze úzkým klikatým schodištěm, které ovšem ukrývá i několik odměn za nelehké stoupání: patří k nim především balkony a výhledy do okolí z ptačí perspektivy.

Nábytek a spotřebiče musely být nastěhovány do vyšších pater systémem, který třeba v Amsterodamu funguje už po několik století. Majitel otevře okno, vysune z něj velký trám s kladkou, ukrytý v podlaze nejvyššího patra, a díky němu dokáže vytáhnout kamkoliv i velkou lednici, pračku anebo pohovku.

Jak se tady žije

Zobrazit fotogalerii

Současná majitelka Joanna Simpsonová popisuje bydlení v neobvyklé nemovitosti jako jednu z velkých životních lekcí: „Je potřeba dokázat obětovat funkci pro formu. Patří k tomu i uvědomění si, co vlastně potřebuji k životu a pohodlí.“

Ke klidnému životu čtyřčlenné rodiny bylo podle ní nutné zvládnut hlavně umístění nábytku v kruhových místnostech a přizpůsobit se několikaposchoďovému bydlení.

„Je potřeba zvážit každý krok a nezapomínat plánovat dopředu tak, aby se co nejvíce omezily výstupy a sestupy,“ popisuje Joanna.

K minusům patří i nedostatek skříní a úložních prostor vůbec či problém s dekoracemi stěn. První dva problémy vyřešily skladovací prostory pod postelemi a především venkovní sklad mimo věž.

K dispozici má rodina také sklep s hliněnou podlahou a stropem s výškou tří metrů. Je přístupný z „propadliště“ v přízemí. Pro zařízení pořídila majitelka v obývacím pokoji půlkruhové gauče, zakřivené záclonové tyče a podobně upravené rámy obrazů. Jenže kvůli tomu vypadaly obrazy tmavé. K jejich osvětlení proto použila lustry a nejrůznější lampičky a bodová svítidla.

Kuchyňská linka „obíhá“ stěny věže.

Rez železných stěn a podlah vyřešila zbroušením, nátěrem barvami, tapetami a dřevěnými podlahami. „Takhle se bavíme a žijeme,“ říká s úsměvem Simpsonová a věří, že podobný názor z jejího neobvyklého domova si odnáší i její přátelé.