Jak vypadá kýč? Třeba jako byty v pořadu o vaření, říká odbornice

Kde leží hranice mezi vkusným a nevkusným? Designéři ji hledají už desítky let. Někdy vstupují i za ni, ale proto, aby kýč zesměšnili. U řady výrobků se však ani odborníci neshodnou, co je vtip a co pravý kýč.

Když člověk přijde do obchodu s designovými či dárkovými předměty, často je na vážkách. Je to vkusné, kýčovité, nebo designér vtipně paroduje kýč? Pravda může být vše. Dle konkrétních předmětů i osobního názoru. Hranice kýče je pohyblivá a lidé ji cítí různě.

"Odvíjí se i od vzdělání a zkušenosti. Pozorovatel, který má navnímáno více souvislostí, vyhodnotí věc jako kýč, zatímco jiní za ni platí jako za umění," srovnává designér Petr Novague.

30 milionů trpaslíků

Snad každý má pocit, že ví, co je kýč. Když má však to slovo vysvětlit, ocitne se v koncích. Někdo se tomu raději vyhne, nebo se uchýlí ke konstatování: ať si každý kupuje, co se mu líbí. Ano, každý má svobodu si pořizovat věci podle svého vkusu. Ten však může být dobrý, nebo špatný.

Zobrazit fotogalerii

Nevkusný předmět třeba uspokojí vaši potřebu. U návštěvy, kolemjdoucího či přítele, s nímž nakupujete, vás však může znemožnit.

"Stačí se podívat na televizní pořad, kde se vedle vaření prohlížejí byty soutěžících. Z toho, co v nich je, by se dalo postavit muzeum hrůzy," hodnotí Lenka Žižková, ředitelka Design Cabinetu CZ.

Záleží i na množství. Jeden trpaslík na zahrádce se řadě lidem líbí jako milý. Když však přijedete do Německa, kde je trpaslíků podle odhadů 20 - 30 milionů, protočí se vám panenky. Stačí jen míjet stánky před hranicemi, které působí jako invaze armády trpaslíků.

Máloco sklízí tolik úspěchů i kritiky jako kýč. Jeho podbízivost působí na každého, včetně lidí s vyvinutým vkusem. "Mám rád řadu tradičních suvenýrů na hranici kýče. Třeba staré matrjošky s propracovanou kresbou nebo typickou dánskou sošku koníka. Jsou součástí historie národů a já je respektuji," přiznává designér Maxim Velčovský.

Mnoho lidí má v sobě staromilství a potřebu uchovávat vzpomínky. A k tomu je kýč ideální. Lenka Žižková uvádí jako příklad jeden italský kus nábytku určený k ukládání kýčovitých předmětů, k nimž majitele pojí citová vzpomínka. "Výsledek vypadá bezvadně. Nic to nezastírá a majitel se přiznává: Mám prostě slabé chvilky!" říká Lenka Žižková.

Náhražka reality

Filozof Tomáš Kulka v knize Umění a kýč odhaluje v kýči silný emocionální náboj. "V designu se to projevuje spojením funkčních předmětů s romantickými emocemi. Porcelánový pejsek s dírkou v zadečku funguje jako solnička, nástěnné hodiny v kormidelním kole ukazují čas s vůní dálek a dobrodružství," popisuje designér Jiří Pelcl.

Témata zobrazovaná kýčem lidé považují za krásná či dojemná. Téma hned poznáte. Kýč vás nenutí přemýšlet, nerozvíjí obrazotvornost, jen utvrzuje v předpokladech. Necílí na individualitu, chce se líbit všem. A slouží jako náhražka reality. Když se díváte na obrázek jelenů na pasece, sošku labutě nebo plačícího dítěte, nevnímáte umělecké předměty. Vidíte hlavně jeleny, labuť a plačící dítě.

Sedněte mu na hlavu. Phillippe Starck navrhl pro firmu Kartell tři varianty trpaslíků. Konsepti, cena 5 420 Kč

Výtvarná kvalita je jinde. U kvalitního výtvoru má člověk na prvním místě vnímat dílo samotné, jak autor zvládl techniku, materiály a kompozici, co přinesl originálního a jaké nabídl myšlenky. Námět je méně podstatný. Kvalitní dílo vytváří novou krásu, zatímco kýč parazituje na kráse něčeho jiného.

Toto srovnání lze vztáhnout i na design. Hodnotný výrobek může být třeba křeslo elegantních tvarů, které připomínají ladnost labutě. Kýč je křeslo, které vypadá jako labuť.

Zpochybňování hranic

Pojem kýč vznikl v druhé polovině 19. století v Mnichově. A od začátku měl negativní nádech. "Ještě předtím s ním zápasili představitelé hnutí Art & Crafts. V roce 1852 byl v londýnském Museu of Manufactures zřízen sál hrůzy, kde bylo vystaveno 84 odstrašujících výrobků za hranicí dobrého vkusu, tedy kýčů," popisuje Lenka Žižková.

Později se stal kýč terčem umělců. Od doby 'Fontány' Marcela Duchampa, který v roce 1917 vystavil pisoár v galerii, umění zpochybňuje své hranice. Na hranu kýče poprvé zabředl pop art v 50. letech v USA a Británii. Přiblížil jím umění masám, zboural hranice mezi krásným a komerčním uměním. Poukázal, že lidé v kapitalismu využívají kýč k vytváření umělých potřeb, a tím živí konzum.

Kýč využil také italský anti-design vzniklý v 60. letech. Jeho příznivcům vadilo, že modernismus se odchýlil od původních myšlenek a stal se levným nástrojem marketingu. Podkopali modernismem stanovený 'dobrý vkus' a využili vše, co odmítal. Pracovali s ironií, kýčem a výraznými barvami. Příkladem je věšák jako kaktus a pohovka ve tvaru rtů od Studia 65, zřejmě inspirovaná Dalího Rty Mae Westové ze 30. let.

Od 80. let vládne postmoderna. Uznává za plnohodnotné všechny styly, dovoluje jejich kombinace i míchání krásného umění s masovou kulturou a kýčem. Nejdál došel směr kýčart rozvíjený v 80. letech, který chtěl prosadit kýč jako plnohodnotné umění.

Ikona doby - v budoucnu kýč

Dnes není výjimkou narazit na designéry pracující s kýčem. Používají ho jako ironický komentář, karikaturu. Vtipem přimějí člověka k přehodnocení toho, co má doma. Nabízejí možnost, jak uspokojit touhu po kýči, ale i se mu vysmát. Porcelánový mimozemšťan či lampa ze samopalu asi nikoho nenechají na pochybách, že je autoři nemysleli vážně.

Bizarní porcelán, značka Lladró, Křehký, cena od 9 500 Kč

Je nutné odlišit skutečné kýče v designu, kterých je také hodně. Není to však lehké. "Existují předměty, kde laik přestává rozeznávat, co je nadsázka a co opravdový kýč. Geniálním produktem na toto téma je například trpaslík pro firmu Kartell od Philippa Starcka," dává příklad Maxim Velčovský.

Posuďte tedy sami, co je kýč a co ne. Pohled lze i časem měnit. Jak píše Tomáš Kulka, zítřejší kýč může být jiný než dnešní a dnešní se nemusí podobat včerejšímu. "Historie si vybírá objekty, ze kterých udělá ikony doby a ze kterých se v budoucnu mohou zas stát kýče," komentuje Jana Vinšová, manažerka sdružení Czechdesign To může být příklad i dnešních pop-designérů, karikaturistů, jimž se podle Lenky Žižkové věnuje až příliš pozornosti.

Co je pro vás kýč a kde je dnes jeho hranice?

Jiří Pelcl, designér a profesor na VŠUP Když vidím vtipný louskáček na ořechy Scoiattolo od slavného Andrea Branzi, veverku v perfektním chromovaném vyhotovení od firmy Alessi za dva tisíce korun, tak je lepší si koupit plastového medvídka v supermarketu za 37 korun, cena včetně medu v jeho útrobách.

Maxim Velčovský, designér a art director Lasvit Pro mne je kýč vždy spojen s byznysem. Sebekýčovitěji vyrobený artefakt pro mne není kýčem, pokud je upřímný nebo je záměrně takový. To je ale rozdíl mezi produktem a artefaktem. Produkt je vždy vymyšlen proto, aby se prodal, a zde se tedy v designu záměrně počítá s estetickým a emocionálním účinkem kvůli prodeji. Doporučuji přemýšlet při nakupování, protože svět zaplavují tuny šmejdu, které překrývají kvalitní věci.

Petr Novague, designér Pro mě je v obchodech s takzvanými designovými předměty skoro všechno kýč. Věci, které slouží jen pro jakousi dekoraci, neuznávám. Je ale logické, že málokdo dokáže žít jen v minimalistickém interiéru a lidé rádi nakupují zajímavé drobnosti, až vznikne přeplácaný celek.

Lenka Žižková, ředitelka Design Cabinetu CZ Hranice kýče je velmi tenká, je to ostří. Klasickým příkladem produktů na hraně je nabídka firmy Koziol (dárkové předměty pro domácnost, kancelář a přátele). Je do ní ale přimícháno tolik humoru, že se některé produkty staly už i ikonami současného designu a málokdo z nás nějakou drobnost od této firmy nevlastní. Ty produkty jsou prostě někde na pomezí kýče a kultu.

Jana Vinšová, manažerka Czechdesign Pokud design s kýčem pracuje, cíleně se snaží o sentimentální účinek na diváka, pracuje se zavedeným klišé. Kýč je tak v podstatě nástroj designu, často velmi účinný a nemá hranice. Je nástrojem, který si designér zvolí, když chce docílit snadno zapamatovatelného produktu. Samozřejmě, často jde o upoutání pozornosti a provokaci. Ale tohle koketování s kýčem je docela zábavné pozorovat.