Nejlepší stavby Středočeského kraje: Dřevák, rodinný dům i tribuna

Do druhého ročníku České ceny za architekturu se přihlásilo téměř 250 projektů, odborná porota však do užšího výběru poslala jen 42 realizací. Sedm z nich pak ze Středočeského kraje.

Vyhlášení nejlepších proběhne sice až 27. listopadu, ale už dnes se můžete seznámit s těmi, kteří postoupili z přihlášených. Sedmičlenná mezinárodní odborná porota (Marianne Loof – předsedkyně poroty, Matija Bevk, Eelco Hooftman, Jiří Oplatek, Doris Wälchli, Jakub Szczęsny a Ľubomír Závodný) vybrala ve Středočeském kraji sedm realizací.

Najdete zde jak komunitní centrum obce Líbeznice Dřevák (Atelier M1 architekti), tak i mateřskou školu v Klecanech (Ateliér 25), rekonstrukci severního křídla Jezuitské koleje v Kutné Hoře (Atelier M1 architekti) či základní školu v Dobřichovicích (Šafer Hájek architekti).

Rekonstrukce severního křídla jezuitské koleje v Kutné Hoře - původně byla sídlem mužského mnišského řádu, po josefínských reformách se proměnila na kasárna.

Soukromé stavby zastupuje rodinný dům ve Všenorech (Stempel & Tesař architekti), ale nechybí zde ani Vodní dům v Hulicích (AND) či tribuna fotbalového hřiště TJ Sokol Záryby (caraa

Do soutěžní přehlídky sice bylo možné přihlásit díla realizovaná v letech 2012 až 2016, z nominovaných staveb jich však byla převážná většina dokončena v období posledních dvou let (22 nominací bylo dokončeno v roce 2016 a pět v roce 2015).

Realizace ve Středočeském kraji

Dřevák - komunitní centrum obce Líbeznice

Autoři: Jakub Havlas, Jan Hájek, Pavel Joba (Atelier M1 architekti)

V Dřeváku najdete školní tělocvičnu, klubovnu skauta a fotbalistů, posilovny, šatny, prostor pro mateřské centrum, kavárnu, ping-pongový klub, hudební, taneční, kongresový sál, přednáškový sál i kinosál.

Zobrazit fotogalerii

Architektonické pojetí představuje dřevěnou archu, oproštěnou od technologických složitostí, postavenou do volného prostoru v centru obce.

„Líbeznický Dřevák vplul do tříště vesnických domků jako Moby Dick, a zároveň jako tmel, svorník a společný jmenovatel komunity, konkurent závislosti na povrchních médiích, připravený svést zápas s neviditelnými chapadly chytrých telefonů o návrat generace dětí počítačů k míči,“ říkají autoři.

Mateřská škola v Klecanech

Autoři: Martin Kožnar, Jiří Bíza, Lukáš Ballek (ASLB, Ateliér 25)

Projekt představuje přestavbu školky z 80. let z typicky uniformních pavilonů propojených spojovacími krčky. Prostor pro přístavbu omezovaly hranice pozemku a ze západní strany i stávající pavilon.

Nová podoba vytvořila uzavřený herní dvůr ve tvaru „U“ obrácený na jih a propojený se zahradou areálu. Hlavní ideou návrhu se stala proměnlivá výška prostorů, která umožnila vytvořit siluetu stavby. Dalším identifikačním znakem novostavby, jež se stal výtvarným prvkem interiéru, jsou kruhová barevná okna různých velikostí. Severní páteřní chodba, která je zároveň vstupem do školky, se tak stala jemným, barevně se proměňujícím „entrée“, jež vítá každé ráno děti a příchozí.

Mateřská škola v Klecanech - kruhová barevná okna různých velikostí oživují severní páteřní chodbu.

Rekonstrukce severního křídla jezuitské koleje v Kutné Hoře

Autoři: Jakub Havlas, Jan Hájek, Pavel Joba (Atelier M1 architekti)

Rekonstruované severní křídlo slouží, stejně jako zbytek budovy bývalé jezuitské koleje, pro potřeby krajské galerie.

Jezuitská kolej byla nejdříve sídlem mužského mnišského řádu, po josefínských reformách se proměnila na kasárna. Budova jezuitské koleje je monumentální nejen svou řádovostí, ale i rozměry. Stavěla se tak dlouho, že se během výstavby změnil stavební sloh.

„ Na první pohled budova působila chladně. Pod nánosy krycích výmaleb i v rytmizaci a geometrii jsme však nalezli vřelost, která se stala předmětem práce. V předkládané práci odhalujeme staré a zároveň vytváříme své vlastní obrazy a prostory s vědomím historického konceptu v kontinuální linii,“ vysvětlují autoři.

Základní škola v Dobřichovicích

Autoři: Oldřich Hájek, Jaroslav Šafer, spoluautoři Olga Kostřížová, Jakub Koníř, Pavel Lesenský, Radek Toman, projektant Aleš Marek (Šafer Hájek architekti)

Nová přístavba dobřichovické základní školy je rozdělena na dvě hmoty. První, třípodlažní část přímo navazuje na stávající budovu a půdorysně přibližně kopíruje bouranou nejstarší část školy. Druhou, dvoupodlažní část tvoří soubor jednotlivých učeben a kabinetů kolem široké středové chodby s odpočinkovými kouty.

Obě části spojuje centrální středový prostor se schodištěm a polootevřeným prostorem multifunkční „knihovny“. Učebny a kabinety jsou zorganizovány do podobných dvojpodlažních bloků, které se několikrát opakují.

Mezery mezi jednotlivými bloky přivádějí do vnitřních prostor školy denní světlo. Nová část školy je se stávající budovou spojena v úrovni přízemí i patra. Jednotlivé bloky učeben byly obloženy dřevěnými latěmi z červeného cedru. Technické řešení tohoto obkladu spolu s návrhem veřejné zeleně v parteru počítá s pokrytím části dřevěné fasády popínavou zelení.

Rodinný dům ve Všenorech

Autoři : Ján Stempel, Jan Jakub Tesař (Stempel & Tesař architekti)

Rodinný dům ve Všenorech - novobarokní altán je v kontrastu s novostavbou domu.

Dům stojí na unikátním a pro stavbu náročném pozemku, ten totiž tvoří příkrý severní svah s bujnou vegetací nad údolím řeky Berounky. Původně sloužila parcela jako zahrada k prvorepublikové vile. Když se zahrada majetkově oddělila, zůstala na ni vzpomínka v podobě novobarokního altánu, který je v kontrastu s novostavbou domu.

Objem stavby svou výškou umožňuje získání jižního slunce přes schodišťový prostor a přitom zachovává jedinečné výhledy mezi vzrostlými stromy do údolí na sever. V náročných zakládacích podmínkách minimalizuje zastavěnou plochu a snižuje náklady na výstavbu.

Vertikální členění domu umožňuje vizuální propojení vstupní galerie s pracovnou a obývacím pokojem. Pod střechou je ložnicové patro dětí, v přízemí mají rodiče ložnici s výstupem na zahradu a koupelnu se saunou. Interiér i exteriér domu navrhli architekti v bílé barvě, z níž vystupují černé rámy oken.

Vodní dům v Hulicích

Autoři : Vratislav Danda, Ondřej Smolík, Jaromír Kosnar, Radovan Kupka, Pavel Ullmann (AND)

Určujícím faktorem celkového architektonického pojetí je kontext volné krajiny v okolí vodní nádrže Švihov: objekt byl navržený tak, aby přirozeně splynul s okolím. Jednoduchý přízemní dům je částečně zapuštěn do terénu, z vnějšku tvoří archetypální kamennou stavbu ve volné krajině tak, jak ji známe již po staletí.

Inspirací a přirozeným východiskem pro návrh návštěvnického střediska evropsky významné lokality Želivka se stal zmíněný archetyp solitérní stavby ve volné krajině, jako jsou třeba hřbitovy obehnané kamennou zdí, kostely, hrady, statky, usedlosti apod.

Vodní dům v Hulicích - jednoduchý přízemní objekt je částečně zapuštěn do terénu.

Veškeré prvky a detaily v exteriéru respektují myšlenku maximální jednoduchosti a čistoty, které jsou adekvátní danému prostředí a poslání objektu. Ten vymezují kamenné gabionové stěny na obdélném půdorysu. Uvnitř stěn je navržen samotný objekt a navazující atrium. Z něj může návštěvník vstoupit do vnitřní expozice domu, nebo po subtilním ocelovém schodišti vystoupat na návštěvnickou naučnou stezku kolem expoziční nádrže, mokřadu, suchého poldru a dalších zajímavostí.

Atrium domu nabízí návštěvníkům venkovní expozici s vodními prvky, fontánami a vodopádem. Ve dřevěné palubě jsou nerezová a betonová korýtka s proudící vodou, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet, jak funguje Archimédův šroub nebo třeba pustit lodičku.

Tribuna fotbalového hřiště TJ Sokol Záryby

Autor: Štěpán Kubíček (caraa

Tribuna je opakovatelná, modulová, ocelová konstrukce s dřevěnými lavicemi pro 73 diváků. Použito bylo sedm modulů o šířce 2,4 m, v budoucnu lze tribunu libovolně rozšiřovat o další části. Ortogonální rámy jsou podepřené příhradovou skloněnou konstrukcí z ocelových trubek, tribuna levituje nad trávníkem.

Tribuna fotbalového hřiště TJ Sokol Záryby - Jednotlivé stupně tvoří ocelové nosné pororošty, na nich jsou pro sedící diváky osazena dřevěná masivní prkna.

Záda a střecha tribuny jsou opláštěné vlnitým průsvitným polykarbonátem. Jednotlivé stupně tvoří ocelové nosné pororošty, na nich jsou pro sedící diváky osazena dřevěná masivní prkna.

Zda některá z realizací Středočeského kraje uspěje, bude jasné až 27. listopadu 2017 na slavnostním galavečeru. Na akci budou rovněž vyhlášeny výsledky ceny za výjimečný počin a mimořádné ceny partnerů soutěžní přehlídky. Den po galavečeru se v Galerii Jaroslava Fragnera uskuteční vernisáž výstavy Česká cena za architekturu. Expozice bude v Praze k vidění až do 10. ledna 2018, poté se přesune do brněnské Galerie architektury.