Nenechte se umlátit reklamou, židle není tričko, radí designér Vrtiška

Tvarová jednoduchost, neobvyklý vzhled, důvtip a šmrnc. Takovými atributy lze popsat projekty Romana Vrtišky ze studia Vrtiška Žák. Mladý designér věří v nadčasovost tvorby, v dobrou filozofii firem a v aktivního konzumenta, jenž ví, co si kupuje.

Mezi vaše projekty z poslední doby patří realizace hotelů Moods a Fusion v centru Prahy. Oba koncepty jsou velmi kreativní, každý z nich má nezaměnitelnou atmosféru. Čím vás tyto zakázky oslovily? Hotely v současné době působí jako výkladní skříně pro klienta. Ten si je vybírá nejen z důvodů ubytování, ale také z touhy najít něco extra, v čem by nikdy v životě nebydlel. Obecně se dá říct, že lidé hledají zážitek. A společně s cenou a volnými termíny hrají právě interiéry hotelu podstatnou roli při výběru. Zařízení a celková atmosféra můžou poskytnout nadstavbu vůči jejich bydlení doma.

Pokud tedy nabídne hotel větší luxus v podobě neotřelého konceptu, nový princip myšlení, ubírá se určitě správným směrem. Pro nás to je samozřejmě vždy výzva.

Barvy a zejména výrazná grafika jsou charakteristickým rysem vašich návrhů v těchto boutique hotelích. Proč kladete důraz právě na písmo? Grafikou se zabýváme rádi, máme k ní blízko. Člověk by se neměl dívat pouze jedním směrem, měl by být otevřenější, takže jisté přesahy v rámci profese vnímáme jako žádoucí.

Hotel Fusion - časté použití písma a grafiky je pro něj typické.

Písmo a další grafické prvky přinášejí jednoduchý a rychlý efekt, dokážou interiér výborně oživit a díky současným technologiím není ani problém grafiku na plochy aplikovat. V hotelu Fusion jsme na to šli jinak než v hotelu Moods, ať už koncepčně, nebo z pohledu grafického řešení. Oslovili jsme ilustrátorku, která veškeré grafické prvky navrhovala a své ilustrace pak aplikovala do každého pokoje a prostoru přímo na míru.

Myslím si, že výsledek dopadl velice dobře. V hotelu Fusion jsme navíc pojali všechny nápisy dvojjazyčně. Kombinací češtiny s angličtinou jsme chtěli poukázat na výjimečnost českého jazyka, jeho charakteristickou diakritiku. Možná i tato zdánlivá drobnost pomůže k tomu, aby si nás cizinci nepletli s jinými národy.

Zobrazit fotogalerii

Navrhujete veřejné prostory i soukromé byty. Jaký je rozdíl v přístupu k zadání? Dost individuální. V rámci projektu musíme řešit spoustu detailů, což se odráží na časovém harmonogramu.

Směřuji k tomu, že u rodinného domu či menších rezidenčních projektů si drobnou prodlevu můžeme dovolit, ale u velkých realizací, kde jsou nasmlouvané termíny, to dosti často není možné. Veškeré nové nápady, které nejsou předem zaneseny, se horko těžko prosazují, i když jde o změnu k lepšímu a ví se, že by projektu pomohly.

Jakými prostředky nejčastěji dosahuj­ete optického zvětšení místnosti? Snažíme se veškeré kusy nábytku v obytných místnostech co nejvíce eliminovat. V dnešní době jsou trendem šatny, které se navrhují i v maličkých bytech, a ač to vypadá možná nepravděpodobně, pokud vhodně vyřešíme dispozici, na šatnu, byť minimální, vždy místo najdeme.

Vyplatí se také vždy přemýšlet nad vybudováním niky a šatní skříň zasadit do ní. Takže skříň umístíme tak, aby splynula s prostorem. Solitér v bytě může působit hezky, ale jen za podmínek, že jde o originální kus nábytku, který si "vystavení" zaslouží.

Design praktické kuchyně nejen do menších interiérů realizovala firma Indeco.

Na principu vestavěné skříně funguje i váš návrh kuchyňské linky? Dá se říct, že ano. Koncept vznikl díky výrobci, který do té doby pracoval na skříních, takže kuchyňka svou formou v podstatě odkazuje na skříň. Zásadní přínos vidím v totálně uzavřené kompaktní hmotě, kterou můžete kdykoliv otevřít i uzavřít a tím ji spojit s prostorem.

V momentě, kdy ji uložíme do niky, vnímáme jen lakovanou stěnu nebo materiál, který s prostorem splyne. Navíc vařením vzniklý nepořádek v kuchyni lze zavřít do skříně a rázem je uklizeno.

V roce 2009 jste spolu s vaším současným kolegou designérem Vladimírem Žákem založili studio Vrtiška • Žák. Rozdělujete si zakázky, nebo pracujete společně a dělíte si jednotlivé úkoly? Nad tím vůbec nepřemýšlíme, když přijde zakázka, musí se začít pracovat a na nějaké rozdělování nezbývá čas. Všeobecně se snažíme doplňovat, v opačném případě bychom netvořili tým a rozešli bychom se. Partnerství v rámci pracovního vztahu považuji za základ ideální spolupráce. Přesto se dá říct, že kolegu víc baví grafika, já častěji řeším interiéry.

Kontrasty materiálů, tvarů a barev jsou typické pro hotel Moods.

Jaké předměty či styl preferujete? Pracuji s nadčasovými produkty, mám rád věci s trvalejším charakterem, které mě osloví. Existují předměty, které můžou být stejně dobré jako ostatní, ale chybí jim "duch" té věci.

Domnívám se, že právě v našem odvětví lze snadno odlišit značky a designéry, kteří dokáží předmětu vnuknout duši, a naopak. Příkladem jsou klasické kusy nábytku z 50. a 60. let, věci od Vernera Pantona či z období Bauhausu, které fungují i přes sedmdesát let.

Kterých designérů si osobně vážíte? Jednoznačně jsou pro mě nejlepší jména jako Jasper Morrison, bratři Bouroullecové, Alfredo Häberli či duo Barber Osgerby... Jasper Morrison navrhuje věci, které jsou až extrémně jednoduché a zdánlivě obyčejné, nicméně velice krásné.

Poslední dva jmenovaní ukazují světu také obyčejné věci, ale přidávají ještě něco navíc, takovou tu šťávu, která způsobí, že produkt má šmrnc. Nejde jen o ryzí minimalismus, zakládají si na sofistikovaném detailu, jenž vás zaujme. Připadá mi úžasné, když designér dosáhne takové úrovně, kdy se jeho práce stávají snadno rozpoznatelné mezi všemi ostatními.

Jaký příběh stojí za poněkud neobvyklým tvarem lavičky Snake? Jedná se o školní práci, úkolem bylo navrhnout solitérní mobiliář do objektu školy. Zásadním pro navrhování byla cílová skupina a věk studentů, pro něž je lavička určena. Proto jsem také zohlednil fakt, že teenageři od 12 do 18 let sedí hlavně na opěradle lavičky s nohama na sedací ploše, a aby nebyla neustále špinavá od bot, použil jsem místo obvyklého dřeva kov. Navíc její lapidární forma umožňuje využít běžnou lavičku jako překážku pro streetové sporty.

Nevšední pojetí lavičky Snake je inspirováno životním stylem mladé generace.

Pokud vzpomeneme na vaše středoškolské období, zajímalo vás modelování, keramika a porcelán, které jste tehdy studoval. Pracujete s těmito materiály i dnes? Materiál jako takový mám rád. Pracuji s porcelánem i sklem, s materiály, které se svými vlastnostmi a zpracováním velice podobají jeden druhému. Většinou navrhuji produkty takzvaně na stůl a tyto zakázky mě baví.

Na rozdíl od projektů interiérů a architektury, kde řešíte každý detail, každou zásuvku či kličku na okně, práce na skleničce nebo dóze je relax, řekl bych až jakási zenová očista. Hraji si s milimetry, šoupu křivkami a řeším tvar, aby ve výsledku působil co nejpěkněji a nejkompaktněji.

Spolupracujete s několika českými výrobci. Vnímáte rozdíl mezi přístupem firem u nás a v zahraničí? Nechci působit negativně, jelikož jsem v jádru optimista, ale samozřejmě v porovnání se světem jde stále o diametrální rozdíly. Jsme pořád dvacet let za Západem, nejen díky tomu, čím jsme si prošli, ale bohužel také kvůli porevolučnímu trendu co nejrychleji si vydělat a přístupu "po nás potopa".

Mnoho podniků, které měly svou tradici, se brzo po roce osmdesát devět zavřelo kvůli tunelování, anebo zkrachovalo z důvodu, že se rychle nepřetransformovalo na kapitalistický model.

O čem by měl český spotřebitel přemýšlet, než se rozhodne, od koho si nábytek koupí? Bojoval bych proti konzumnímu přístupu. Židle není tričko, abych ji po půlroce vyhodil. Určitě je hezké, když si koupím kus nábytku, který vydrží a ani po letech neztratí na kvalitě a kráse. Pokud lidi půjdou nakupovat do IKEA, měli by si dopředu rozmyslet, co chtějí, a vybrat jen tu určitou věc.

To vyžaduje být vnímavější vůči všem věcem, které nás z každé strany bombardují, a provádět tvrdou selekci, nenechat se umlátit reklamou. Být imunní a na reklamu se dívat jako na způsob, jak ovlivnit zákazníky. Zjistit si něco o produktu, chtít vědět, odkud pochází. Snažit se být aktivní konzument, nikoliv pasivní.

Jemná struktura zdobí nápojový set Crafted.

Čeho byste chtěl ve své profesi dosáhnout? Rád bych navrhoval kvalitní věci, dělal je s elánem a entuziasmem a s lidmi, kteří jsou otevření, vnímaví a se kterými si rozumím. Mým snem je, abych si neustále držel tempo a měl otevřený obzor, svůj vlastní rukopis a navrhoval věci s dlouhodobým charakterem, které budou lidem dělat radost po generace.

Na jaké designové novinky se můžeme těšit? V současné době pracujeme na několika projektech, jeden z nich je realizace nového konceptu takzvaného zdravého fastfoodu v Praze, další se týkají rezidenčních projektů rodinných domů, realizujeme vilu v Rakovníku nebo rodinný dům v Trpišově u Chrudimi.

Radostí pro nás je design odrážedla pro děti, který nyní s kolegou řešíme, mimo jiné také pro jeho devítiměsíčního syna Olivera... Zabýváme se pěknou zakázkou designu atypického nábytku, navrženého exkluzivně spolu s interiérem kanceláří jednoho našeho klienta, a průběžně se věnujeme dalším pracím na poli interiérů, produktu a grafiky.

* 1982, Chomutov Český designér s širokým profesním záběrem se věnuje produktovému designu, navrhování nábytku, doplňků a interiérů, architektuře a grafickému designu. V roce 2001 začal studovat keramiku a porcelán v Ústí nad Labem, poté působil na pražské VŠUP v ateliéru Design výrobků III (v letech 2002 až 2008).

Během studií absolvoval roční studijní stáž na finské Aalto Univerzitě umění a designu v Helsinkách a také pracoval jako editor a koordinátor projektů portálu Czechdesign V roce 2004 a 2005 spolupracoval se studiem Kunc a Olgoj Chorchoj.

V roce 2009 získal Národní cenu za studentský design 2008 za Městský mobiliář. Již na studiích se seznámil s designérem Vladimírem Žákem, s kterým v roce 2009 založili společnost Vrtiška • Žák Studio, dodnes tvoří sehraný tým.

Vladimír Žák a Roman Vrtiška (vlevo)

Další zajímavé rozhovory a návštěvy najdete v časopise Domov.