Roubenka z 21. století na Vysočině. Majitelé mají klid a skvělé klima

Roubenka na jihovýchodním okraji Vysočiny měla být původně tradiční, ale ještě předtím to měl být srub. Nakonec tu stojí ukázková masivní dřevostavba s mnoha propracovanými řešeními konstrukčních a technologických systémů. Zvítězila láska majitele Odlřicha k vymýšlení nových věcí tak, aby fungovaly.

Roubenku si od skic vymyslel, navrhl a částečně i zkonstruoval sám majitel. Konečný projekt pak vypracoval zkušený projektant dřevostaveb. „Měl jsem jeden vzor,“ vysvětluje Oldřich. „Výkres ruského srubu z kulatiny, který jsem uzpůsobil svým a také místním požadavkům. Ale byl to stále srub. Až později jsme se rozhodli, že uděláme roubenku. Já jsem chtěl vždycky srub, manželka roubenku, navštívili jsme tedy několik srubů a zjistili jsme, že srub by pro nás nebyl ten správný dům, a rozhodli jsme se pro roubenku.“

Konstrukční prvky jako ozdoba interiéru

Hned při vstupu do hlavního obytného prostoru každého zaujmou masivní silné trámy. „Trámy jsou v modulu 240 × 240 mm, všechny včetně sloupů a průvlaků jsou staticky předimenzované, ale záměrně,“ doplňuje Oldřich, „jsou spíše dekorativní, domem prochází ztužující vazník v délce 15 metrů, jednotlivé části nosné konstrukce jsou spojovány na čepy, bez šroubů, stropní trámy jsou také začepované, tam jsou čepy ve tvaru písmene V.“

Zobrazit fotogalerii

Roubenka je postavena z lepených trámů ze smrkového dřeva, spodní část roubení je natřena speciální vodou ředitelnou lazurou s bílým nádechem. Její velkou předností je omyvatelnost běžnými čisticími prostředky, byla tedy použitá jak na nátěr stěn koupelny, technické místnosti a šatny, tak i na stěny za kuchyňskou linkou - když se potřísní při vaření, stačí je jen omýt. Povrch dřeva však není uzavřený, ale stále dýchá.

Zvenčí je dřevo ošetřené lazurou z oleje s voskem. „Zvolil jsem zelenošedý odstín, jelikož dřevo časem černá. Barvu jsem nechtěl, protože pak je nutné povrch pravidelně udržovat, zatímco v tomto případě udělám ještě jeden barevně vyrovnávací nátěr spodní části domu, a bude hotovo. Pak už budu dům jen mýt, pokud bude třeba,“ pochvaluje si Oldřich.

Aby nebylo v domě příliš dřeva, a také kvůli akumulaci tepla, jsou v roubence zděné příčky z lehkých keramických příčkovek, případně z plných cihel. A to i přesto, že stavba je pak při dokončování mnohem pracnější. Navíc napojení dřeva a zděné části musí být kluzné, a musí být současně, pokud nejsou ponechány mezery na sedání, zajištěna také zvuková neprůzvučnost - mezery je třeba vyložit tepelnou izolací obalenou difuzní fólií, aby se z ní neuvolňovala vlákna izolace.

Teplo tradiční i nejmodernější

„Velký obývací prostor je otevřený do štítu. Stěna v kuchyni je obložena deskami z masivního pískovce. Slunce kámen prohřívá, bloky naakumulují teplo a následně vyhřívají prostor v nočních hodinách,“ říká Oldřich.

Kromě společného prostoru s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem je v přízemí ještě hala, ložnice, hostinský pokoj, malá pracovna, koupelna a technická místnost. A ve fázi budování je ještě nezbytná šatna. Podkroví není v současné době stabilně obývané, na galerii by časem mělo vzniknout posezení a koutek pro malování. „Chtěl jsem hodně otevřený prostor, k tomu přispěje i pochůzná skleněná podlaha, kterou plánujeme dodělat nad částí nyní volného půdorysu přízemí,“ vysvětluje majitel.

Akumulační cihlová stěna je vyzděna z poloručně vyrobených cihel z nedaleké cihelny, která dnes již neexistuje. Stěna je významným zdrojem tepla. Dalším zdrojem tepla jsou panely z pískovce. Návrh a zhotovení panelů je dílem majitele.

Schody jsou samonosné, zakotvené v podlaze a nahoře pouze přisazené. Páteřní nosník je obložen tenkou flexi tapetou z přírodního pískovce, aby lépe korespondoval s použitými materiály v domě.

Hospodaření s teplem věnoval Oldřich velkou pozornost. Vytápění domu zajišťuje osm pískovcových desek se samoregulačním topným kabelem (nebylo třeba instalovat termostaty), v části domu je zabudováno podlahové vytápění elektrickými topnými kabely.

„Když jsem prováděl dlouhodobé měření v místnosti na severní straně domu při venkovních minusových teplotách, neklesla tam teplota pod plus 15 stupňů. Jezdili jsme sem tehdy pouze o víkendech, kamenné desky (v celkovém nominálním výkonu pouze cca 1 200 W) byly zapnuté přes celý týden, ale neběželo podlahové topení a netopilo se v krbu. Před několika lety jsem prováděl měření deseti srubů termokamerou při minus 23 °C. Zjistil jsem, že skoro všechny tyto domy měly veliké úniky tepla soklem stavby a pak v místě napojení stěny se střechou. Tam bývá nedokonalá izolace, protože vložená vata v těchto místech poklesne a vznikne tam neizolovaný prázdný prostor,“ popisuje Oldřich.

Dalším zdrojem tepla jsou krbová kamna, konstruovaná jako kachlová. Je v nich více než 800 kg šamotu, přikládá se dvakrát denně a vytopí se celý dům. Uvnitř je tahový systém dlouhý 6,5 metru, dvojité desky, a výkon kamen je spočítán tak, aby stačilo přiložit ráno a pak za 12 hodin, a teplota neklesla. Ovšem vzhledem k mírným zimám v posledních dvou letech je na konečný verdikt, týkající se instalovaného jednoduchého systému vytápění domu, příliš brzy.

„Bydlíme zde rok. Jsme tu spokojeni, je tu klid, v domě je příjemné klima - když je v létě 30 °C, tak uvnitř je 23 až 24 °C. Výpočtem nám vyšel dům do skupiny C - nízkoenergetický, nicméně doufám, že se mi podaří ještě několik dalších vychytávek, a pak se možná dostaneme do kategorie B,“ dodává závěrem Oldřich.

Technické údaje:

Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky . Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier .