Starý dům dvojice umělců pracně zrekonstruovala vlastními silami

Historie bývalého viničního domku, během let rozšiřovaného a přistavovaného, sahá daleko. Levé křídlo je prý staré dokonce pět set let. Rodiče někdejší majitelky nemovitost koupili v roce 1928. Návštěva byla fotografovaná pro časopis Domov.

Během války rodina o nemovitost přišla. Pak jim ji sice vrátili, ale v období socialismu tu žilo několik cizích rodin. A bydlení tu nebylo právě pohodlné. Topilo se v kamnech, chyběly sprchy, voda na mytí se musela ohřívat a do střechy postupem času začalo zatékat. Rozvod elektřiny byl ve špatném stavu a plyn sem tehdy nebyl vůbec zavedený.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov. Stačí „kliknout“ na fotografii.

Martin Kos se sem přistěhoval v roce 1986. V době, kdy jezdil vypalovat porcelán do Loun, se mu hodila místnost přepronajatá jedním jeho známým architektem v lokalitě, kterou měl na trase.

Majitelka domu, v té době již starší paní, pojala k Martinovi důvěru a on jí s údržbou členitého objektu vydatně pomáhal. Situace ale byla čím dál obtížnější a vyhovět nárokům přísné majitelky se někdy zdálo být těžko splnitelné.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.

Dar, který ovlivnil osud

Protože paní domácí neměla žádné potomky ani příbuzné, po své smrti dům odkázala právě Martinovi. Dnes se to může jevit jako obrovské terno, ale dva roky po sametové revoluci potřebovala zchátralá budova ve špatném technickém stavu totální rekonstrukci.

Zobrazit fotogalerii

V roce 1993 se k Martinovi přistěhovala jeho žena Daniela, absolventka oboru porcelán a keramika na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Manželé Kosovi nejdříve chtěli dům prodat, protože se oprava zdála příliš nákladná. Situaci navíc komplikovala přítomnost několika posledních nájemníků.

Nenašli však žádného kupce, u kterého by se nemuseli bát, že historicky cenný viniční domek „nezničí“. Nakonec se tedy rozhodli, že se do rekonstrukce pustí postupně a částečně vlastními silami.

Rodinný porcelán

V roce 1995 začali Kosovi vyrábět originální „modrý“ porcelán, který prodává obchod Manufaktura a jeden čas o něj měli zájem i v Japonsku. Díky neúnavné, takřka mravenčí práci se nakonec povedlo dům citlivě opravit.

Dnes v něm manželé Kosovi se dvěma téměř dospělými dětmi obývají první patro, kde dříve bydlela původní majitelka. Ze zahrady sem přistavěli dřevěnou terasu, navazující na jídelnu a od jara do podzimu hojně využívanou. Byt je samozřejmě přístupný i po vnitřním schodišti z přízemí, kde Kosovi bydleli původně.

Místo k tvorbě i životu

Danielino království je plné obrazů, soch i drobných užitkových předmětů, jakými jsou třeba úchytky nebo věšáky v podobě kočičích hlav.

Spodní část domu dnes zaujímají dvě dílny. V té Martinově, na místě, kde kdysi stával vinařský lis, vznikají typické modré hrníčky. Daniela, jejíž tvůrčí záběr je neobyčejně široký, vytváří porcelánové sochy a obrazy, originální zrcadla, smalty a další pozoruhodná umělecká díla.

V poslední době také pracuje s textilem a věnuje se tvorbě autorských tapiserií, které s úspěchem vytváří i její dcera. Starší syn na UMPRUM studuje fotografii, z čehož je znát, že děti zdědily talent po rodičích.

Větší část patra zaujímá velká obytná místnost spojená s jídelnou a kuchyňskou částí. Z obýváku vede spojovací chodba, podél ní je šatna s posuvnými dveřmi. Odtud jdou dveře do pokoje dcery a ložnice rodičů. Naproti je prostorná koupelna se záchodem, další toaletu se sprchou byste našli na konci chodby. Stěny většiny místností včetně koupelny zdobí Danieliny porcelánové obrazy a další originální díla.

Z celého interiéru je vidět ohleduplný přístup majitelů a jejich umělecké cítění. Všechny věci uvnitř domu i na zahradě, mnohdy i zdánlivě nesourodé, tu „žijí“ ve vzájemné harmonii. Téměř venkovskou pohodu dotvářejí keře růží, které celé léto kvetou na terase.

Větší část patra zaujímá velká obytná místnost spojená s jídelnou a kuchyňskou částí.

„Možná to dnes zní neuvěřitelně, ale kdybychom věděli, co nás čeká, nevíme, jestli bychom do toho znovu šli. Než se nám povedlo dostat dům do současné podoby, stálo nás to kromě peněz i spoustu sil, času a nervů,“ říkají manželé Kosovi.

Během rekonstrukce však zažili i zajímavé chvíle. „Když jsme se rozhodli probourat dveře v dnešním ateliéru, zjistili jsme, že už tu kdysi bývaly. Něco podobného se stalo u kamenné zídky na zahradě, kterou nyní obnovujeme a která koresponduje s původním viničním domem. Na terase také pěstujeme kromě růží i vinnou révu,“ dodávají Daniela a Martin Kosovi .