Z pěti buněk ubytovny vytvořili impozantní byt. Postel mají v obýváku

Abyste v nevyhovujícím prostoru objevili potenciál pro bydlení, chce to jistou míru znalostí. Manželskému páru architektů nechyběly, a tak vytvořili z pěti buněk ubytovny jeden velkoryse pojatý byt. Návštěva byla fotografována pro časopis Moderní byt.

Co vás na prostoru ubytovny upoutalo? Když jste jej poprvé uviděli, vynořovaly se vám hned nápady, jak by se dal využít? Martina: V sousedním domě jsem žila do svých sedmi let. K tomuto místu se mi proto vážou krásné vzpomínky na dětství. Velkým kladem je dostatek zeleně v okolí i poloha a potenciál staré kvalitní zástavby. Vzhledem k nutnosti totální rekonstrukce bylo možností tolik, že jsme museli sami chvilku zvažovat, kterou cestou se vydáme.

Vít: Jak řekla manželka, rozhodující byly poloha a potenciál staré kvalitní zástavby.

O jakou zástavbu jde? Vít: V blízkosti pavilonové nemocnice, dokončené ve 40. letech minulého století, byly pro její potřebu v lesoparku zbudovány čtyři menší dvoupatrové bytové domy. Patro, kde je náš současný byt, sloužilo jako pět samostatných pokojů. Šlo tedy o ubytovnu pro zaměstnance se společným sociálním zázemím na chodbě. Radikální přestavba byla nutná. Na druhou stranu stav i dispozice prostoru nám bez výčitek umožnily bourat a přestavovat.

Na co jste při rekonstrukci kladli důraz? Vít: Na zachování volného prostoru. Byla by škoda nevyužít možnosti velkorysých prostor. Požadavky kladené zejména v minulosti na rozdělení pokojů jsme splnit nehodlali. Kromě oddělené ložnice, dětského pokoje a koupelny jsme prostory zbylé ze 110 metrů čtverečních ponechali co nejvíc propojené.

Prostor kuchyně je ukončený obrazem na pohledové stěně. Sjednocení prostoru podporuje i jednotná podlaha, která je vyskládaná z původních dřevěných parket, které se přebrousily a naolejovaly.

Martina: V domě jsou podélné nosné zdi. Střední nosná zeď tak odděluje chodbu od hlavního obytného prostoru, kde se vedle sebe nacházely tři samostatné buňky. Jak se ukázalo, zbourání příček mezi buňkami bylo technicky složitější než otvory v nosné stěně. Dům má dřevěné trámové stropy, a příčky jsou proto průběžné, spodní nese vrchní, a nejsou vynášeny stropem, jako je tomu u novějších staveb. Chcete-li odstranit příčku, musíte zachytit příčku nad ní.

Výška stropu je snížena o podhled, který umožnil jednoduché natažení nových elektrorozvodů a zabudování bodového osvětlení. Konstrukce podhledu nedobíhá až k oknům, ale je ponechána kapsa, ve které jsou schovány kolejnice na závěsy. Takto ukryté je i vedení posuvných dveří.

Výhodou konstrukce podhledu je sjednocení výšky stropu a rovný povrch, který by se u původního rákosového stropu těžko realizoval.

V pokoji, který navazuje na jídelnu, bych očekávala obývací pokoj, ale vidím tu postel. Vít: Klasický obývací pokoj byste u nás hledala marně. Sedačku jsme vynechali a pořídili jsme si raději postel, na které máme všichni stejné pohodlí. Vytvořili jsme si místo, kde se všichni vejdeme k televizi, kde si přes den kluci hrají, my odpočíváme, prostě pelech. Když na delší čas přijede návštěva, zatáhneme dveře a místnost slouží jako pokoj pro hosty.

Martina: Chtěli jsme, aby obě místnosti nebyly odděleny klasickým dveřním otvorem, ale aby se oba prostory po odsunutí dveří více prolnuly. To vyžadovalo zhotovit velký posuvný panel. Funkci madla plní otvor. Minimalistické pojetí, deska s vyříznutým kruhem, povýšily dveře na obraz. Obytnou část u nás tvoří kuchyň a stůl. Pokud k nám zavítají přátelé, sedíme u stolu, na křesílkách, nebo společně vaříme a povídáme si.

Zobrazit fotogalerii

Vít: Veškeré posuvné dveře a stejně i skříně vyráběl místní truhlář Jiří Zahradník na míru a myslím, že si dokázal poradit velmi dobře. Na chodbě zbyly po původních dveřích niky, které teď plní funkci úložných prostor. Zavírají se posuvy, které v chodbě při otevírání nepřekážejí.

V interiéru máte dost abstraktních obrazů. Jaké k nim máte citové pouto a kdo je autorem? Martina: První obraz vznikl z potřeby zaplnit bílou stěnu. Tím se otevřela nová cesta pokusů a omylů, z nichž některé zaplňují i další stěny. Pozvolna jsme si na ně zvykli, takže zatím zůstanou na svém místě. Barvy jsem koncipovala s ohledem na interiér. Do jinak neutrálního prostoru vnášejí život, ale nejsou přitom nijak výrazné.

Volba neutrální bílé a šedé barvy nábytku je dodržena i v dětském pokoji. Pruhovaná tapeta v jemných, svěžích barvách odlehčuje jednoduché funkční zařízení. Vesele a hravě působí i baldachýnky ve tvaru listu. Akcentující jarní zelená v kombinaci se sytě hnědou vytváří poklidnou atmosféru pokoje. Velkorysá šířka stolu a kontejnery se zásuvkami jsou navrženy s ohledem na dospívání chlapců a zvyšování nároků na pracovní a úložnou plochu.

Ing. Martina Sladká

Ing. Vít Sladký

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt č. 8/2013.